Z publikácie Probuzení Spáči
2016

Vždy sa rýchlo zamiluje, ale nie vždy je to tak správne. Robiť veci bezhlavo. Raz by chcela mať istotu, ako každá ženská, niektoré potrebujú istoty viac, iné menej, ale nie je žiadna taká, čo by nepotrebovala mať pevný bod. Chcela by mať istotu strechy nad hlavou, občas sa jej to darí, občas nie, všetky istoty sú falošné. Má rada mačky, slnko, kafe a cigára a tiež svoju dcéru, Terezku. Nestretáva sa s ňou tak často, akoby chcela, žije v inom meste, cesty stoja peniaze, peňazí je málo. Terezka má deväť, tancuje moderné tance a tiež robí mažoretku.

Máme svoje místa, máme jich víc, kdyby něco spadlo, vyhořelo. To řešíme různý věci když hladáme místo, třeba i to jak daleko je nějaký zdroj vody, nebo jak daleko je to od centra, ale zároveň musíme být pořádně schovaný! Někdy se ty věci kradou, i když je schováš. Spacáky, deky, nádobí, všechno je pryč. Když to není přivázaný, zamčený. Ukradou deku i stan, a pak nemáš kde spát. To jsme zažili. Přišli jsme, že si deme lehnout a všechno bylo pryč. A snežilo. Raz sme si sehnali dva nové stany a nám ich rozřezali, takto už vůbec nepochopím. To nědelají ale bezďáci tohle, bezďák bezďáka okrade, to jo. Ale tohle dělaji normální lidi, co nás nechcou tady.

A v zimě tyhle ty základný věci, jako teplo, voda, hygiena nebo taky dojet si na záchod, tak to je mazec. Sprchovat se chodíme na Bratislavskou, tam je to zdarma, taky oprat si tam můžeš za nějaký pěníze. A polévka za pět korun. A taky holítka a takový věci. Ale nesmíš si vodu z tade brát, jako napusti do flašky nebo něco.

Jídlo jsme zháněli v kontajnerech, ale teďka už to zadělali, ty kontajneri za supermarketami, někde to už vůbec není. Teď to de jenom v Bystrci na Ečerce, ale mají tam puštené psy. Ale někdy se někdo obětuje, aby ty psy nalákal a ostatní dou a naberou jídlo. Já jsem mu třebal dal mikinu, a ten pes se zahryzl do té mikiny a ostatní tam
šli, se to tam prolízalo všechno. Ale já to umým
se psama. Jó jó, Zamřízovali, zazdili, někde to i hlídají sekuriťáci. A někdy to jídlo někdo schválně zničí, to polijou mýdlem nebo vším možným.

No a pak jsme si vařili, na to jsme si nosili hodně vody když jsme vařili. Ale nejhořší bylo vařit si když začelo pršet. Rozdělat oheň v dešti to je nadlidský výkon! Ale mě se to povedlo. Normálně jsem rozdělala oheň, to bylo na Vánoce a já jsem udělala polévku a taky řízky. Jsem měla pánvičku, všechno jsem měla!

No to jo, ona to už má tak vychytané, i když se to na ohni nědá regulovat. Ale ona to má vychytané! Všechno umí. Nejhorší je to pak ale umývat. Mastné se studenou vodou nedá, tak
si musíme na to vohřívat, aby jsme umyli nádobí.

V létě to zase zabere hodně času ta voda, třeba ji víc. A taky strava, všechno se kazí rychle, můžeš mít jenom to, co si najdeš a co můžeš hned zníst. Veřejné pítka, to já nevyužívam, to já se bojím. To pije každej z toho! To né! My si vodu většinou sháníme v Mariánskem údolí. Tam je taková studánka a je to pitná voda, tam je pramen, a z toho udělali studánku. Máme takový velký barel, ten tam nějak doneseme, v batohu nebo v rukách. My víme kde jsou studánky, takové jak v tom Mariánskem údolí. Nebo na záchodech při prehradě, tam se dá napustit do půllitrový flašky třeba. A pak jsme si to prolívali do tých barelů, a tak jsme si skladovali vodu. Přes léto, jaro a podzim. V zimě to zamrzá všechno! V zimě si třeba napustit jenom vodu, kterou stihneš vypít. Ona zmrzne i v batohu. Ale my jsme si dávali vodu v noci pod polštář, tam nezmrzne úplně, dá se to pít. Ale je to studené! Je tam někdy normálně led, ale jenom na spodku třeba, když jsi to dáme pod polštář. A já mám strach někdy, víš jako, když ty jsi teplý a piješ takovou studenou vodu, to můžeš dostat i zánět plic! A můžeš třeba taky umřít!

Občas se to taky dá, že někde přijedeš a vypýtaš si sklenici vody, ale stalo se mi že lidi nejsou ochotný ti dát. Obyčejnou vodu. Jsem chtěl taky vodu pro psa. Bylo to v létě, bylo horko, cítil jsem žizeň. A taky jsem mal se sebou psa. Tam jsem požádal v takovým tom, o sklenici vody a nedostal jsem. Řekl mi, kupte si, tady máte. Já říkam, nemám peníze, já mám obrovskou žízeň a pes taky. Tam ti nedají. A nebo ti řeknou napijte se, tamhle je potok. Raz jsem to udělal, ale bylo mi hodně špatně. Průjem, no a ne moc hezký věci. Nic příjemnýho. A když pršelo, tak jsme si chytali dežďovou vodu do hrnce. To není pitná voda, ale když je nouze tak se dá pít. A když ji převaříš tak je to v pohodě. Dá se to pít.

Bezďáci chlastaj, přotože jim to pomáha zapomenout na ten život který žijou. To je ještě ta dobrá varianta. A pak to někteří řeší drogama. A pak už to de, krádeže, přepadení, problémy s policií, není lehký se z toho dostat. Někdy chceš někoho nechat přespat, chceš mu pomoct, jako taky vidíš že je na tom stejně jak ty. Nebo jsme jednou koupili čúčo pro všechny. Ale né, von nemá takový ten charakter toho aby ti to pozděj oplatil nebo pomoh. Bezďáci nejsou takový.

Z publikácie Probuzení Spáči
2016

Vždy sa rýchlo zamiluje, ale nie vždy je to tak správne. Robiť veci bezhlavo. Raz by chcela mať istotu, ako každá ženská, niektoré potrebujú istoty viac, iné menej, ale nie je žiadna taká, čo by nepotrebovala mať pevný bod. Chcela by mať istotu strechy nad hlavou, občas sa jej to darí, občas nie, všetky istoty sú falošné. Má rada mačky, slnko, kafe a cigára a tiež svoju dcéru, Terezku. Nestretáva sa s ňou tak často, akoby chcela, žije v inom meste, cesty stoja peniaze, peňazí je málo. Terezka má deväť, tancuje moderné tance a tiež robí mažoretku.

Máme svoje místa, máme jich víc, kdyby něco spadlo, vyhořelo. To řešíme různý věci když hladáme místo, třeba i to jak daleko je nějaký zdroj vody, nebo jak daleko je to od centra, ale zároveň musíme být pořádně schovaný! Někdy se ty věci kradou, i když je schováš. Spacáky, deky, nádobí, všechno je pryč. Když to není přivázaný, zamčený. Ukradou deku i stan, a pak nemáš kde spát. To jsme zažili. Přišli jsme, že si deme lehnout a všechno bylo pryč. A snežilo. Raz sme si sehnali dva nové stany a nám ich rozřezali, takto už vůbec nepochopím. To nědelají ale bezďáci tohle, bezďák bezďáka okrade, to jo. Ale tohle dělaji normální lidi, co nás nechcou tady.

A v zimě tyhle ty základný věci, jako teplo, voda, hygiena nebo taky dojet si na záchod, tak to je mazec. Sprchovat se chodíme na Bratislavskou, tam je to zdarma, taky oprat si tam můžeš za nějaký pěníze. A polévka za pět korun. A taky holítka a takový věci. Ale nesmíš si vodu z tade brát, jako napusti do flašky nebo něco.

Jídlo jsme zháněli v kontajnerech, ale teďka už to zadělali, ty kontajneri za supermarketami, někde to už vůbec není. Teď to de jenom v Bystrci na Ečerce, ale mají tam puštené psy. Ale někdy se někdo obětuje, aby ty psy nalákal a ostatní dou a naberou jídlo. Já jsem mu třebal dal mikinu, a ten pes se zahryzl do té mikiny a ostatní tam
šli, se to tam prolízalo všechno. Ale já to umým
se psama. Jó jó, Zamřízovali, zazdili, někde to i hlídají sekuriťáci. A někdy to jídlo někdo schválně zničí, to polijou mýdlem nebo vším možným.

No a pak jsme si vařili, na to jsme si nosili hodně vody když jsme vařili. Ale nejhořší bylo vařit si když začelo pršet. Rozdělat oheň v dešti to je nadlidský výkon! Ale mě se to povedlo. Normálně jsem rozdělala oheň, to bylo na Vánoce a já jsem udělala polévku a taky řízky. Jsem měla pánvičku, všechno jsem měla!

No to jo, ona to už má tak vychytané, i když se to na ohni nědá regulovat. Ale ona to má vychytané! Všechno umí. Nejhorší je to pak ale umývat. Mastné se studenou vodou nedá, tak
si musíme na to vohřívat, aby jsme umyli nádobí.

V létě to zase zabere hodně času ta voda, třeba ji víc. A taky strava, všechno se kazí rychle, můžeš mít jenom to, co si najdeš a co můžeš hned zníst. Veřejné pítka, to já nevyužívam, to já se bojím. To pije každej z toho! To né! My si vodu většinou sháníme v Mariánskem údolí. Tam je taková studánka a je to pitná voda, tam je pramen, a z toho udělali studánku. Máme takový velký barel, ten tam nějak doneseme, v batohu nebo v rukách. My víme kde jsou studánky, takové jak v tom Mariánskem údolí. Nebo na záchodech při prehradě, tam se dá napustit do půllitrový flašky třeba. A pak jsme si to prolívali do tých barelů, a tak jsme si skladovali vodu. Přes léto, jaro a podzim. V zimě to zamrzá všechno! V zimě si třeba napustit jenom vodu, kterou stihneš vypít. Ona zmrzne i v batohu. Ale my jsme si dávali vodu v noci pod polštář, tam nezmrzne úplně, dá se to pít. Ale je to studené! Je tam někdy normálně led, ale jenom na spodku třeba, když jsi to dáme pod polštář. A já mám strach někdy, víš jako, když ty jsi teplý a piješ takovou studenou vodu, to můžeš dostat i zánět plic! A můžeš třeba taky umřít!

Občas se to taky dá, že někde přijedeš a vypýtaš si sklenici vody, ale stalo se mi že lidi nejsou ochotný ti dát. Obyčejnou vodu. Jsem chtěl taky vodu pro psa. Bylo to v létě, bylo horko, cítil jsem žizeň. A taky jsem mal se sebou psa. Tam jsem požádal v takovým tom, o sklenici vody a nedostal jsem. Řekl mi, kupte si, tady máte. Já říkam, nemám peníze, já mám obrovskou žízeň a pes taky. Tam ti nedají. A nebo ti řeknou napijte se, tamhle je potok. Raz jsem to udělal, ale bylo mi hodně špatně. Průjem, no a ne moc hezký věci. Nic příjemnýho. A když pršelo, tak jsme si chytali dežďovou vodu do hrnce. To není pitná voda, ale když je nouze tak se dá pít. A když ji převaříš tak je to v pohodě. Dá se to pít.

Bezďáci chlastaj, přotože jim to pomáha zapomenout na ten život který žijou. To je ještě ta dobrá varianta. A pak to někteří řeší drogama. A pak už to de, krádeže, přepadení, problémy s policií, není lehký se z toho dostat. Někdy chceš někoho nechat přespat, chceš mu pomoct, jako taky vidíš že je na tom stejně jak ty. Nebo jsme jednou koupili čúčo pro všechny. Ale né, von nemá takový ten charakter toho aby ti to pozděj oplatil nebo pomoh. Bezďáci nejsou takový.